Jeden z mrtvých je...

" zdá se, že to je jeden z vašich."
Martin Beck sevřel sluchátko pevněji.
"A kdo?"
"To nevím. Nikoho nejmenovali."
Martin Beck hodil sluchátko do vidlice a opřel se čelem o zeď.
To musí být Lennart! To je určitě on. Proč ksakru do toho deště lez! Co v tom autobuse pohledával! Ne, to nemůže být Kollberg.
To bude nějaký omyl.
Zvedl telefon a vytočil Kollbergovo číslo. Jedno zvonění. Druhé.
Třetí. Čtvrté. Páté.
"Kollbergová. "
Byl to Gunin rozespalý hlas. Martin Beck se přemohl, aby působil klidně a přirozeně.
"Ahoj. Můžeš mi dát Lennarta?"
Zdálo se mu, že slyší, jak si sedá na posteli, a pak čekal celou věčnost, než odpověděla:
"V posteli není. Myslela jsem, že jste spolu. Totiž že jsi u nás."
"Odešel zároveň se mnou, šel se projít. Určitě, není doma?"
"Třeba je v kuchyni. Počkej moment, já se podívám." Trvalo to další věčnost, než se vrátila k telefonu. "Ne, není doma."
Tentokrát byl v jejím hlase neklid.
"Nevíš, kde by moh být? V tomhle počasí?"